o mně

Byl sem eště malé čumpelík, když mě Čiči vzal do plotny. Tó dobó už vokolo každé házel šavlu na počkání, četl aury a k ránu vymňókával mystický zvuky, jak když v Práglu startuje krtek. Zato já byl tak vyjukané, že sem si sotva zvládl zavázat copánek nad bindu čakró. Ale taky sem chtěl vařit velkó karmajógu jako vostatní, vylepit si nad betlu podepsané certifikát požehnanýho učitela jógy a ňáké flek u nás ve výboru, aspoň nástěnkářa. Už vidim ty flusance, jaké su egoista a že sem nic z jógové teorie nezgómnul. Však klidně hoď šutrem, esi seš nevinné. Chtěl sem jenom pomoct, niškáma karma. Ani do mládežnické jógové internacionály sem se nesomroval, ani do spolku listokřupů ne a ani z bloncek v sárích s tečkó mezi vočima ze svazu česko-indickýho přátelství sem nebyl nabuzené. Ale satsangy u nás vypadaly, jak když osada havranů dělá akademiju a na tym satjajugu nevybuduješ, chtělo to mladó krev. Gramotné sem trochu byl, zvonit před voltářem sem uměl, perspektivu sem teda měl a časem bych béval aji toho předsedy vyseděl. Jenže jak sem byl mladé, byl sem aji blbé. Hormóny se mnó clómaly a zkus to ventilovat, když na tebe všude z vobrázků čučí svaté mudrc, co vypadá, jak kdyby vynalezl celibát. Ale přišlo leto a to sem si dycky vegetil jako samotné kingál, na zámku. Jak sme byli všeci nabití tó jógovó energijó, tak sme to vybíjeli, jak se dalo, jeden vařékó, druhé krumpáčem, Arbeit macht Erleuchtung... Najednó byl úplněk a velké fet - Rakša Bandhan. To se každá koc honem sbratřuje s kalóskama, kterém chce naznačit, že majó hledat jinde. Je na to teoria, že přece nezbóchnó vlastní švicu. Ne že zas nekeří diverzanti budó srovnávat kilo teorie s praxó, nesrovnávéte jabka a hrušky. Je to jak Vinetou s Old Shatterhandem, akorát neteče krev, leda nekdy slzička kapne. Jenže tehdá jedinkrát se to zvrtlo a padla tam aji malá baňa, úplně nevinná. Jako na potvoru, fantóm Čiči zrovna stál za kameró a víme jak to dopadlo. Jenže to nebyl jediné tunel, co ten ksindl ten den ufachčil. Večer sem byl po té hokně tak vyprahlé, že sem glgal zázvorák rovnó z kohótku. Aji sem trochu zapíjel žal, vo tym žádná. Když sem skončil, byl sem zbórané na šrot a pak už tma. Ráno sem si dost přispal a jak sem k páté hodině provinile lezl ze stanu, Čiči už tam stál a lochčil se pod fóskem. A hned na mě valí, že potřebuju vochranu. Řepa mě to nebrala, jakó vochranu? Nélepší vochrana je gurumantra - jak správně psal Třinečák, guru je nad gumama. A jakéch breberek bych se bál, když na mě žlutý andulky čučijó durch jak ukřižované v posledním tažení? A kdyby aji, co tak můžu ve Střílkách nafasovat než maló úplavičku? Tak se rozlóčím, že jinak prošvihnu gurugítu, ale von na mě: "Polako, polako...". Pré že pro mě má překvapení a hned si skládá to svoje miliónový nádobíčko. A esi si vzpomínám, co sem dělal včera v noci? Šok, jak když se vokáže Šiva v meditaci, husinu sem měl až v krku. Připadal sem si jak v tym hororu Tajemství loňskýho leta. A už mně ukazuje obrázky na té malé kamerové televizi a ptá se, esi je chcu odvysílat na webcastu. Údach i ízdach, jako by byl můj poslední a už sem se lóčil s duchovní kariéró. Esi mysíte, že vám budu hlásit, co sem viděl, tak ste vedle - nésme tady v Blesku, ale na duchovní hródě. Zkrátim to - od toho momenta mě měl v pazórách. Že pré skoro nic nechce, že ale chystá velkó bóřku a až to přinde, tak se vozve a já mu budu přicmrndávat. Ať su pré klidné, že takovéch je hafo, že s nim je v holpecu každé druhé. Aji velký páky. Že bych se divil, jaký vobrázky má eště schovaný v archívu. Tak sem se dal s čertem do partyje.
Teprve časem sem začal rozkrévat, že su jenom malé Ferda mravenec ve velikým konspiračním mravenišťu. Jak v tym starym seriálu Chobotnica. Ze začátku Čiči jenom pašoval sazeničky tulsí z Kosova do EU ve falešnéch harmóniách a bubínkách. Pak začal pravé mafiánské byznys, kšefty s vochranó. Nédřív bioprotektor. Bazmek, co chrání před mobilama a mikrovlnkama. Aji kiloš ho chválil, ale milé Čiči ufachčil flignu. Vykuchal z bazmeka zdravý jádro a prodával holó škatulu, jako by se nechumelilo. Žádné ten rozdíl nezmerčil, takové to byl gómes. Než zas začnete cmrchtat, že "cigánim", tak ťuknite sem, esi gómete čobolčinu: http://www.bioprotector.sk/sertifikati.html, punkt 2. Jasné důkaz, kam stopy vedó. Overenie "Inštitútom pre prevenciu, ochranu pracovného prostredia, protipožiarnej ochrany a vývoja mesta NOVI SAD, Kraljevica Marka 11, Srbská republika". Nemusim ani psat, kdo tem pyromanům zasponzoroval novó stříkačku. Bioprotektor Čičiho nastartoval a začal myslet véš. Než bych vypsal každó levárnu, co pak ufachčil, tak votočíte málu desetkrát dokola. Nakonec začal špekulovat, jak by přechčil samotnýho kiloša. Tehdy valilo methi, léčilo se tym všecko vod přeražené čapy po bolavó hercnu. Takové žluté hořké sajrajt v prášku, co se lepil na škraně, až každé zapomněl, co ho bolelo předtym. Tak hořké, že do něho sviňa Čiči mohl nenápadně přidat tajné elixír z hóbiček sklizenéch za úplňku na Kosově poli a podstrčit ho do košíčka karkulkám, co běhaly kolem kiloša. A už se těšil, co z kiloša na příštím webcastu vypadne. Ale co čert nechtěl, šlo to levandula. Druhé den karkulky zhulený, v auglách spirálky, kiloš v cajku a Čiči nasrané. Ale Čiči to nevzdal. Vzal si karkulky stranó, že jim ufachčí fajnovó jóganidru. Jak byly vláčný, šlo to samo. Párkrát na ně zahókal po srbsku: "Opustite, opustite..." a byly mimo. Co jim pak v tym limbu nahučel do budky, to už gómete všeci. Pár jařin je držel zpátky, aby přikryl stopy, kdyby zámečtí estébáci čmuchali, ale jak nedostal toho mahamandalešvara, zahókal tajnó mantru a falešný vzpomínky najednó lezly ven. Zbytek už kóřite sami.
Tuhle storku mně Čiči nevodpustí, vo tym žádná. Ten si mě nande aji v satjalóce. Vendetu čekám každó chvilu. Může aji byt, že tohle je moja poslední hláška. Ať mně kiloš vodpustí. Bratři a sestry, měl sem vás rád, bdite!